Klicek logo



Dětský hospic Děti v nemocnici Herní práce Rozdělená rodina Letní tábory
 



Úvodní stránka

O nás

Sdružení Klíček

Publikace

Archiv
sipka Ubytovna ve FNM

Historie ubytovny

Ubytovna v médiích

Podrobné informace

Cesta do Malejovic

Jak můžete pomoci?

Poděkování

Zajímavé odkazy

Kontakt na nás
 
Český rozhlas Praha - "O Roma vakeren"
(listopad 2003)

Rodiny s těžce nemocnými dětmi se mohou obrátit
na Nadační fond Klíček

Nadační fond Klíček pomáhá rodinám s těžce nemocnými dětmi. Jak fond pracuje a jaká je jeho konkrétní pomoc, na to se zeptala Marie Vrábelová ředitelky Klíčku Markéty Královcové.

"Nadační fond Klíček vznikl už v roce 1991 a byla to taková reakce na situaci nemocných dětí. Chtěli jsme jim nějak účinně začít pomáhat v tom, aby dobu nemoci přečkaly co nejlépe. A to nejenom dobu strávenou v nemocnici, ale všechno, co se k tomu váže."

Co konkrétně se vám povedlo?

"Máme radost, že jsou dnes již poměrně běžně přijímáni rodiče s dětmi do nemocnice. Podařilo se například zřídit jednoduchou ubytovnu pro rodiče v motolské nemocnici, kde ubytování ještě není systémově řešené. Podařilo se opravit starou venkovskou školu, která bude prvním objektem budoucího dětského hospice."

Teď si budeme povídat právě o ubytovně v Motole, jak funguje, jaké tam rodiče mají podmínky?

"Ubytovna je malinkatá, je tam jen pár pokojíků. Před deseti lety jsme požádali tehdejší vedení motolské nemocnice o nějaký prostor a domnívali jsme se, že půjde o provizorium tak na půl až jeden rok, než se celá situace začne nějak systémově řešit, než se třeba, po zkušenostech, které uděláme, podaří zařídit nějaký velký prostor. Bohužel za deset let se nic k lepšímu nezměnilo, jen naše zkušenosti jsou opravdu bohaté. Ubytovnu navštívilo už více než 3000 lidí z celé republiky, někteří lidé i ze zahraničí. Jsou to vesměs maminky, tatínkové, někdy babičky, dědečkové, tety, strýčkové, sourozenci, občas také nemocné děti, které mohou odejít z nemocnice na propustku. Je to opravdu pár pokojů v ubytovně sester, nemáme samostatný vchod, nemáme zahrádku, nemáme, kde sušit prádlo. Musíme dennodenně improvizovat, abychom uspokojili rodiče, kteří potřebují naši pomoc. Ti musejí být zároveň ohleduplní a víc než skromní, aby jim vůbec podmínky na ubytovně mohly vyhovovat."

Je možné, aby na ubytovně byli oba rodiče?

"Pokud na naší ubytovně chtějí být oba manželé, tak se samozřejmě snažíme udělat vše pro to, abychom je ubytovali spolu a protože máme jen čtyři malé pokoje, tak se to musí dělat improvizovaně tak, že třeba poprosíme maminky, které by se mohly sestěhovat na jeden pokoj, aby udělaly soukromí a prostor rodině, která by momentálně potřebovala být pohromadě."

Jsou tam samozřejmě i romští rodiče, jaké je soužití?

"Je to docela zajímavá zkušenost, kterou jsme učinili. Romských rodičů přichází poměrně dost, protože i romských dětí je dost nemocných, tak jak je to běžné. My žádný výběr, co se týče ubytování, neděláme. Setkali jsme se i s extrémy i s naprosto standardním přístupem. K extrémům počítám i to, že nám tam jednou přišel tatínek, který, když jsme mu dávali klíče od pokoje a od kuchyňky a od všeho společného, tak si to nechtěl převzít a říkal: To já nemůžu. Když by se tady něco ztratilo, tak to bude na mě, že jsem Cikán. Dalo to chvilku přemlouvání, než si klíče vzal a měl, tak, jako jiní rodiče, přístup do všech prostor. Myslím, že je to hlavně poučné pro neromské rodiče, protože my, když ubytováváme mámy, táty, tak nerozlišujeme, jestli budeme dávat romské rodiče na jiný pokoj. Pro mnohé lidi je to překvapení, že skutečně není žádný rozdíl a jsou na pokoji společně. Já si myslím, že je to dost výchovné."

(Text rozhovoru byl přepsán bez redakčních úprav.)

 



O nadačním fondu Klíček | Kontakt | Webmaster
Copyright © 2005-8 Nadační fond Klíček