Při své práci se už od roku 1988 setkáváme s vážně nemocnými a hospitalizovanými dětmi a jejich blízkými. Během období více než třiceti let členové našeho týmu vstoupili do kontaktu s několika tisíci rodin; přišli jsme tak přirozeně do osobního kontaktu také s dětmi, jejichž rodiče se rozváděli nebo byli rozvedení, s dětmi, jejichž rodič byl ve výkonu trestu, s dětmi, které musely strávit nějaký čas v léčebnách, dětských domovech nebo jiných ústavech či v uprchlickém táboře, s dětmi, které žily ve velmi skromných i chudých podmínkách, a také s mnoha dalšími „jinými“ dětmi – dětmi, které se od svých vrstevníků něčím výrazně odlišovaly a způsobovalo jim to trápení – ať už to bylo proto, že měly jinou barvu pleti, nebo měly nějaké zdravotní či jiné potíže. Postupně jsme získávali zkušenosti, jak lze účinně těmto dětem a jejich blízkým pomoci a alespoň trochu zmírnit zátěž, se kterou se musejí vyrovnávat.

Dětem, které se ocitly v podobné situaci, a také jejich rodičům (prarodičům, pěstounům či dalším blízkým lidem), kteří o to projeví zájem, nabízíme praktickou pomoc a podporu v rámci našich projektů.

Naše podpora a praktická pomoc:

• vycházejí vždy z konkrétní situace a potřeb konkrétního dítěte a jeho blízkých;


• se opírají o principy známé jako „family-centred care“, tedy péče zaměřené na rodinu;


• respektují Úmluvu o právech dítěte;


• mají minimalizovat negativní dopad odloučení dítěte od jeho blízkých a také případný negativní dopad pobytu dítěte mimo prostředí rodiny (domova);


• se soustředí na navracení „normálního“ a „známého“ do prostředí neznámé instituce v situaci, kdy dítě získává novou, mnohdy nepříjemnou zkušenost;


• se orientuje také na posilování vztahů a vazeb pro dítě známých a důležitých, zejména během pobytu mimo prostředí domova;


• zahrnují také důležitou fázi přijetí dítěte do nového (neznámého) prostředí a neméně důležitou fázi přípravy na jeho návrat domů, zpět do rodiny – je-li to možné.

Při své práci spolupracujeme například s dětskými psychology, psychiatrem, sociálními pracovníky, lékaři, zdravotními sestrami, fyzioterapeuty, pedagogy, právníky, duchovními. Rodiny a pěstouny odkazujeme také na další organizace a instituce, kde by mohli najít radu, pomoc a podporu, jako jsou např. STŘEP - České centrum pro sanaci rodiny, z.ú., Helsinský výbor, Bílý kruh bezpečí, kancelář ombudsmana apod.

Nadační fond Klíček má díky svému členství v EACH (Evropské asociaci na podporu dětí v nemocnici) možnost konzultací s příslušnými odborníky, zabývajícími se potřebami a právy dětí, v mnoha evropských zemích.

Své praktické zkušenosti s podporou a pomocí dětem (a jejich blízkým) v podobných situacích jsme včlenili do vzdělávacího programu „Specialista pro hru a komunikaci v institucionální a domácí péči“, který realizujeme ve spolupráci s Vyšší zdravotnickou školou v Plzni.

V případě zájmu se o své zkušenosti rádi dělíme také formou samostatných seminářů nebo přednášek, připravovaných „na míru“ zájemcům (např. lékařům, sociálním pracovníkům, psychologům, zdravotním sestrám, studentům humanitních oborů různého zaměření atp.). Přednášky a semináře organizujeme buď v našem nadačním domě v Malejovicích u Uhlířských Janovic (v objektu dětského respitního a hospicového domu), nebo po domluvě se zájemci přijíždíme do škol či na místa, na nichž se dohodneme.

Při své práci vycházíme z přesvědčení, že vytržení dítěte ze známého prostředí, z domova, je krajním řešením, ke kterému by se mělo přistoupit jen v krajním případě, pokud byly vyčerpány všechny ostatní možnosti pomoci a podpory; je-li nezbytná diagnostika nebo léčba dítěte, měla by se vždy, kdy je to možné, volit forma ambulantní.

Vytržení dítěte ze známého protředí, z domova, s sebou vždy nese pro dítě riziko újmy. Dítě by nemělo být izolováno od svých blízkých, pokud k tomu nejsou závažné důvody, posouzené soudem – i v takovém případě je na místě velká citlivost a vnímavost k potřebám dítěte, a to nejen k potřebám hmotným. V České republice je například cesta dítěte z domácího prostředí do ústavní péče stále velmi snadná a rychlá a názor pracovníků OSPOD je někdy interpretován jako definitivní závěr soudu.

Opakovaně jsme se při své práci setkali s odsudky zaměstnanců institucí vůči rodičům a pěstounům – tam, kde by byla na místě vlídná a chápavá podpora a pomoc. Stále se, žel, dostatečně nevyužívají možnosti pomoci rodině a pěstounům, dostatečně se nepracuje s principy sanace rodiny. Zároveň se bagatelizuje trápení, které s sebou odloučení dítěte od jeho blízkých nese.

Negativní dopad pobytu dítěte odloučeného od jeho blízkých byl přitom opakovaně prokázán; poškození, způsobená izolací dítěte od jeho blízkých, mohou být i vážného a trvalého rázu – a může k nim dojít bez ohledu na to, jak laskavý a vlídný personál v té které instituci pracuje a bez ohledu na věk dítěte a případnou závažnost jeho onemocnění.

Opakovaně se také setkáváme s tím, že zaměstnancům institucí, kde pobývají děti (často izolované od svých rodičů nebo pěstounů), chybí povědomí o potřebách dětí i o jejich právech.

Sanace rodiny nemá v České republice dlouhou tradici. Naopak posuzování a odsuzování rodičů a odebírání dětí do ústavní péče se u nás zatím děje v nezdravě vysoké míře. Stejně tak se u nás ve velké míře zatím nepracuje v duchu principů „family-centred care“ - naše pomoc konkrétním potřebným dětem a jejich rodinám je skromným příspěvkem „v moři starostí“. Kéž by naše práce napomohla také systémovým změnám, kterých je už velmi zapotřebí!

Máte-li zájem o další informace či spolupráci, kontaktujte nás telefonicky (775 204 109, 603 204 109) nebo e-mailem: klicek@klicek.org, marketa@klicek.org.