V Evropě se herní specialista v dnešním pojetí začal poprvé objevovat v britských nemocnicích kolem roku 1970. Důvodem pro jeho zavedení byla snaha přizpůsobit prostředí nemocnice potřebám dětského pacienta a zajímavé je, že první herní specialisté (tenkrát herní pracovníci) nebyli připravováni, zaváděni a placeni resortem zdravotnictví, ale neziskovou organizaci Save the Children Fund.

V osobě herního pracovníka měl dětský pacient (a jeho blízcí) najít někoho, kdo je schopný pohlížet na nemocnici a všechno to, co se v ní odehrává, "dětskýma" očima, někoho, kdo bude vždycky víc "normálnim člověkem" než technicky zaměřeným "zdravotnickým profesionálem".

Snahou herní práce je ulehčit dítěti pobyt v nemocnici – ovšem nikoli tím, že bude realitu barvit na růžovo, trápení viděné dětskýma očima bagatelizovat a dítě manipulovat a odvádět jeho pozornost. Herní specialista musí umět dítěti naslouchat a – v tom nejlepším slova smyslu profesionálně – vyhodnocovat, co je pro dítě nejlepší. Kupříkladu příprava dětí na chystané zákroky – v řadě našich nemocnic poslední dobou velmi populární – se v českém prostředí ne vždy děje s citem a porozuměním pro dětskou psychiku a vnímání.

Zavádění skutečných herních specialistů do tuzemské zdravotnické praxe je jedním z kroků na cestě, která naše zdravotnictví povede směrem od hluboce zakořeněného paternalismu.