PŘEHLED DĚNÍ KOLEM UHLÍŘSKOJANOVICKÉ FARY

Historická fara na náměstí v Uhlířských Janovicích, která byla po několik let na prodej a o jejíž získání náš nadační fond delší čas marně usiloval, byla nakonec prodána uhlířskojanovickému řezníku a uzenáři Janu Klepišovi. V archivu našich webových stránek záznam dění kolem prodeje necháváme, neboť jej považujeme za výmluvné svědectví o současném životě v české kotlině.

Následující otevřený dopis uhlířskojanovickým farníkům vyvolal na samém sklonku března 2007 poměrně překvapivou REAKCI pana kardinála, na niž jsme, ve snaze uvést věci na pravou míru, odpověděli TAKTO.

Otevřený dopis farníkům
a obyvatelům Uhlířských Janovic

“Když nestaví dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí.”
  Žalm 127

Vážení přátelé,

jak mnozí z Vás vědí, náš Nadační fond Klíček projevil vážný zájem získat pro obecně prospěšný účel objekt krásné uhlířskojanovické fary. Nemůžeme se smířit s myšlenkou, že by se dům, který byl postaven za nemalého úsilí jako zázemí ke kostelu a několik století byl součástí duchovního prostoru zdejší obce, měl komerčně prodat.

Fara, jejíž prodej měl vydělat na stavbu fary nové, je ke koupi již několik let – před rokem a půl jsme vstoupili s církví do jednání ohledně dalšího osudu fary i my. Postoj pražského arcibiskupství byl vstřícný, ovšem částku, kterou jsme měli pro zakoupení fary shromáždit, se nám v poskytnuté půlroční lhůtě sehnat nepodařilo. To však neznamená, že by nám začalo být jedno, co se s farou v budoucnosti stane. Stále jsme si lámali hlavu nad tím, jak a kde peníze získat – až jsme se v polovině března dozvěděli neuvěřitelnou zprávu, že se církvi podařilo získat na stavbu nové fary, nyní označované jako komunitní centrum, nečekanou podporu ze státního rozpočtu. Jeden a tentýž projekt uhlířskojanovického „komunitního centra“ byl totiž jako zázrakem a navzdory zavedeným rozpočtovým pravidlům podpořen dvakrát; díky této duplicitě církev neplánovaně a navíc získala mnohem vyšší částku, než jakou měl prodej fary vynést.

Dodali jsme si tedy odvahy, tak, jak to popisujeme v otevřeném dopise pro pana kardinála, a obrátili jsme se na přestavitele zdejší farnosti, tj. na P. Nerada a na tzv. farní ekonomickou radu, která má právo ve věcech ekonomických dávat doporučení a mnohé rozhodovat, aby byl úmysl komerčně prodat historickou faru, znovu uvážen. Navrhli jsme také, aby představitelé církve zvážili, zda by nebylo možné za současných změněných podmínek objekt fary naší organizaci prodat za částku spíše symbolickou či darovat. Členové ekonomické rady se ovšem dosud (20. 3.) nesešli a o naší žádosti nejednali – ostatně, pokud je nám známo, nejednali dosud ani o prodeji fary jako takovém.

Právě uplynulou neděli, 18. 3., navštívil pan kardinál Uhlířské Janovice, aby slavnostně posvětil základní kámen novostavby nové fary – komunitního centra. Po mši však v kostele nebyl vyhrazen žádný prostor pro diskusi s farníky, a tak o osudu staré fary veřejně nepadla ani zmínka. Přitom lidí, kterým její osud stále leží na srdci, není málo.

Pozvali jsme pana kardinála do malejovické školy, o kterou se staráme a která slouží jako první budova budoucího dětského hospice. Pan kardinál se seznámil s naší prací, prohlédl si celý dům i model připravované novostavby a vyjádřil nám svou podporu. Během návštěvy jsme nastolili i otázku osudu staré uhlířskojanovické fary. Následný rozhovor ukázal, že pan kardinál je informován jaksi jednostranně: je přesvědčen o tom, že stará budova je pro potřeby farníků a pro ubytování kněze nepoužitelná a pro tyto potřeby nerekonstruovatelná, dále je přesvědčen o tom, že lidé faru hojně nenavštěvují jenom proto, že není v dobrém stavu – a naopak se domnívá, že teprve nové centrum umožní nové aktivity. Panu kardinálovi rovněž není známo, jak málo jsou farníci i uhlířskojanovická veřejnost informováni o tom, jaké plány zdejší církevní představitelé mají a jaké kroky připravují, a nevěděl nic ani o veliké nelibosti, jakou značná část křesťanů a dalších obyvatel města v souvislosti s komerčním prodejem historické fary pociťuje.

Pan kardinál neviděl důvod, proč by se neměla fara prodat kupci, který je za ni připraven zaplatit požadovanou částku. Domníval se, že nám, komu leží osud fary na srdci, jde především o její historickou hodnotu, která by, vzhledem k tomu, že jde o památkově chráněný objekt, měla být zachována. V naší diskusi však poněkud zapadla skutečnost, že nám jde současně hlavně o to, aby fara byla zachována jako veřejný prostor a aby fungovala jako zázemí pro poskytování důležitých služeb komunitě.

Konečné rozhodnutí je samozřejmě věcí církevních představitelů, domníváme se však, že je správné, když se o věcech hovoří otevřeně a považujeme za přirozené, když mají občané, a v tomto případě především členové farnosti, možnost alespoň vyjádřit svůj názor. I když se zdá, že je osud staré fary již zpečetěn a bude komerčně prodána, máme za to, že je nanejvýš nutné začít otevřeně komunikovat jak v rámci církve samotné, tak mezi církví a veřejností.

Považujeme totiž za velmi nezdravé, mají-li lidé oprávněný důvod k pocitu, že jejich pohled a jejich hlas nikoho nezajímá a že nemá žádnou hodnotu, protože důležité věci se stejně řeší za jejich zády a bez ohledu na jejich názor. Takový přístup je nezdravý jak v komunální politice, tak v běžném občanském životě.

Nové komunitní centrum potřebuje do svého základu nejen posvěcený kámen, ale především ochotu a schopnost církevních představitelů otevřeně, korektně a věcně komunikovat s lidmi, a také ochotu a schopnost lidí komunikovat otevřeně, korektně a věcně jak s představiteli církve, tak mezi sebou navzájem.

Obracíme se proto v těchto dnech na pátera Nerada, zdejšího kněze, a vikáře Bulína z Kolína, muže, kteří jsou za prodej staré fary i za stavbu nové fary v první řadě zodpovědní, aby v Uhlířských Janovicích uspořádali setkání, na kterém by bylo možné jak o osudu staré fary, tak o novém komunitním centru otevřeně hovořit. Myslíme si, že podobné setkání mělo proběhnout už dávno, ale protože jeho zorganizování nikdo neinicioval, činíme tak vzhledem k naléhavosti věci nyní sami. A nemusíme snad ani dodávat, že tu pochopitelně nejde jenom o osud staré uhlířskojanovické fary, ale také o princip zdravé mezilidské komunikace.

Za Nadační fond Klíček

Markéta Královcová

V Malejovicích dne 20. března 2007