Pan Patrik Kraus, do roku 1999 užívající příjmení Ožarek po svém otci, nabídl na jaře roku 2003 naší organizaci svou pomoc, a to zejména v pastoraci našich romských klientů. Podle informací, které nám poskytl, byl (ještě pod svým původním příjmením Ožarek) vysvěcen v listopadu 1998 biskupem Fridolínem Zahradníkem. Tuto skutečnost na naši žádost doložil kopií „Svědectví o uděleném kněžském svěcení“ s datem 20.12.1998.

Patrik Kraus nám byl doporučen – coby katolický kněz – knězem z jiné církve v rámci nedělních ekumenických bohoslužeb, které jsme v Malejovicích začali na sklonku roku 2002 pravidelně pořádat. Byl také spolupracovníkem romského rádia Rota, kde připravoval náboženské pořady, včetně katolických „mší“, a zároveň působil jako externí spolupracovník romské redakce Českého rozhlasu.

Postupem času nám nabídl trvalejší pomoc coby dobrovolník a my doufali, že z něj vyroste plnohodnotný spolupracovník – namísto toho ovšem přibývalo nesrovnalostí, které vyústily až v naše silné pochybnosti ohledně pravosti jeho svěcení a ohledně míry jeho teologické kompetentnosti.

Protože doklad o svěcení na nás působil dojmem falza, rozhodli jsme se zaslat kopii dokladu přímo biskupu Zahradníkovi a požádat jej o vyjádření.

P. Fridolín Zahradník nám nejprve telefonicky a posléze i osobně a písemně potvrdil, že Patrika Ožarka nezná a kněžské svěcení mu nikdy neudělil - předkládaný dokument výslovně označil za podvod a upozornil nás i na řadu formálních a faktických nedostatků, které zmíněný dokument vykazuje.

Patrik Kraus o sobě dále uváděl, že studoval Katolickou teologickou fakultu UK, z níž odešel před dokončením studia, že jako kněz působil též v Řádu sv. Augustina a nyní že je opatem Suverénního řádu Svatého Ducha.

Dodatečně jsme zjistili, že z Katolické teologické fakulty UK odešel před dokončením prvního ročníku bakalářského studia, že jeho působení v Řádu Sv. Augustina nepřekročilo fázi noviciátu a že Suverénní řád Ducha Svatého, pod jehož hlavičkou Patrik Kraus působí a jako jehož opat vystupuje, je registrován pouze jako občanské sdružení, nikoli jako církev či náboženská společnost, či jako řeholní nebo církevní instituce. Toto občanské sdružení také nemá žádnou vazbu na jakoukoli v ČR registrovanou církev či náboženskou organizaci, a její název i vnitřní struktura jsou tedy - vzhledem ke kopírování názvosloví, liturgie i vnějších atributů římskokatolické církve - zavádějící. Působení Patrika Krause v rámci občanského sdružení "Suverénní řád Ducha svatého" se kromě toho zdá být v rozporu se zákonem č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů.

Patrika Krause jsme dne 24. července 2004 seznámili s výsledky svých zjištění a požádali jej o vysvětlení i o to, aby se k celé situaci otevřeně postavil a vyvodil z ní přiměřené důsledky. Patrik Kraus označil Fridolína Zahradníka za lháře a po několika rozporuplných prohlášeních oznámil, že celou záležitost předá České biskupské konferenci a podřídí se jejímu rozhodnutí.

Protože se ani po několika měsících na biskupskou konferenci neobrátil, učinili jsme to sami – ČBK pak následně vydala stanovisko, které bylo publikováno ve věstníku Acta Curiae všech diecézí.

Ani poté od Patrika Krause nepřišlo žádné vysvětlení – stali jsme se naopak terčem jeho hrubostí a pomluv a posléze vyhrožování a nátlaku, a to jak od něj osobně, tak od některých lidí z jeho okruhu.

Patrik Kraus ovšem byl v letech 2003-2004 v kontaktu s prací naší organizace a našimi zaměstnanci, dobrovolníky i klienty; byli jsme proto povinni celou věc dotáhnout do konce: na sklonku roku 2004 jsme tedy podali k okresnímu státnímu zastupitelství v Kutné Hoře podnět k prošetření, zda nebyl spáchán trestný čin poškozování cizích práv a podvodu.

Vzniklá mravní újma samozřejmě mnohonásobně přesahuje újmu hmotnou, kterou však bylo v rámci vyšetřování třeba vyčíslit.

Celé kauze se poměrně podrobně věnoval např. romský časopis Romano Hangos (čísla 1, 3 a 5/2005), text úvodního rekapitulačního rozhovoru s ředitelkou Nadačního fondu Klíček zde v přepisu přinášíme.