V době od prosince 1994 do prosince 1996 jsme absolvovali více než 60 přednášek na mnoha základních a středních školách a učilištích; celkem jsme oslovili cca 1.300 dětí a mladých lidí.

Každé přednášce, besedě či– přesněji– každému SETKÁNÍ byl vymezen čas dvou vyučovacích hodin, tedy 90 minut. Je to doba velmi krátká, navíc ovlivněná množstvím rušivých vlivů– občasná přítomnost učitele někdy bránila spontánnější výměně názorů, obavy ze zkoušení nebo písemné práce v některé z příštích hodin nezřídka odváděly pozornost studentů jiným směrem. Často se stávalo, že vyměřený čas vypršel právě ve chvíli, kdy se mezi námi a třídou utvořil ten pravý vztah a ta pravá plodná atmosféra k diskusi a společnému rozvíjení myšlenek.

Abychom vymezené doby využili co nejlíp, rozhodli jsme se po zkušenosti se svou první přednáškou začínat každé další setkání dotazníkem– souborem 12 otázek, je- jichž smyslem bylo "naladit" studenty na následující povídání, pomoci tomu, aby předem prošli určitými myšlenkovými pochody; odpovědi studentů nám navíc poskytovaly výborný odrazový můstek pro vedení besedy, pomáhaly nám identifikovat "citlivá místa" v životě a přemýšlení našich posluchačů.

Sama beseda potom měla podobu volně vybíraných praktických příkladů a situací, které posluchače měly vést k dalšímu přemýšlení tak, aby k určitým závěrům docházeli sami. Nechtěli jsme být v roli někoho, kdo dětem přináší hotové pravdy, s nimiž oni buďto budou nebo nebudou souhlasit.

Příklady, které jsme při svých přednáškách používali, a stejně tak prameny, na než jsme odkazovali, nebyly voleny coby objektivně nejlepší a nejpřesnější. Vybírali jsme především příklady nám důvěrně známé, které pro nás měly a dosud mají nějaký význam. Hlavně zpočátku, během prvních setkání, kdy naše povídání hledalo svou ustálenější podobu a my se teprve seznamovali s atmosférou mezi dětmi a s jejich názory a postoji, jsme své příklady vybírali víceméně spontánně, tak, jak se nám vybavovaly nebo jak nám přicházely pod ruku.

Během besed jsme často odkazovali na události právě přetřásané ve sdělovacích prostředcích nebo jsme společně se studenty více rozvíjeli některé z jejich vlastních zkušeností. Mnohé řečené tak mělo krátký život a my sami si na některé příklady už také ani nevzpomínáme.

Smyslem původního projektu "Výchova k lidským právům " ostatně byly vlastní besedy , živá setkání se studenty .Čítanka a Sešit komentářů vznikly jako pozdější reflexe na základě sebraných dotazníků a poznámek, které jsme si v průběhu besed dělali.

Podrobněji:

• Představení práce a její smysl
• Text dotazníku