Nadační fond Klíček a Sdružení Klíček se už od roku 1993 starají o malou svépomocnou ubytovnu pro rodiče a další blízké, doprovázející své dítě hospitalizované ve FNM. Za tu dobu využilo služeb ubytovny už více než 12.000 lidí z celé České republiky.

Principy, na kterých je ubytovna založena, respektují právo rodiče být na blízku svému dítěti, a vycházejí z bohatých zkušeností z práce s hospitalizovanými dětmi a jejich rodiči.

V roce 1995 (a opakovaně v letech 1996 a 1997) byl Nadací a Sdružením Klíček vypracován a na ředitelství FNM předložen projekt samostatného rodičovského střediska, které by mohlo nabízet lepší zázemí pro doprovázející rodiče. Projekt mj. počítá i s vytvořením zázemí také pro ambulantní pacienty a jejich rodiče.

Odkud se celá myšlenka vzala?

V roce 1988 začala Markéta Královcová, současná ředitelka Nadačního fondu Klíček, sbírat v motolské nemocnici materiál pro svou diplomovou práci. Její dobrovolnická práce s hospitalizovanými dětmi ji inspirovala k dalšímu vzdělávání a sbírání zkušeností, a to jak v českých, tak v zahraničních nemocnicích, a vyústila mj.v roce 1991 v založení Nadace Klíček (dnes Nadační fond Klíček). Lidé sdružení kolem Nadace Klíček pak založili v roce 1992 Sdružení Klíček.

Prvním velkým úkolem bylo pomoci dětem hospitalizovaným s život ohrožujícím onemocněním lépe přestát dobu trávenou v nemocnici. Mezi nejzákladnější a nejpřirozenější potřeby nemocných a hospitalizovaných dětí všude na světě patří přítomnost blízké osoby, a tak se také všude na světě vytvářejí podmínky pro to, aby v nemocnici mohla blízká osoba, nejčastěji to bývá maminka, s dítětem být.

Rodiče, kteří se rozhodli doprovázet své nemocné dítě v motolské nemocnici, trápila už tenkrát především jedna velká starost: kam složit hlavu. Mimopražští rodiče přijížděli plni obav a nejistoty, zda se pro ně najde nějaké místo na přespání. A přijížděli také s velkými zavazadly, ve kterých si vozili od fenu, hrnce na vaření, jízdního řádu až po žehličku mnoho "drobností", které během pobytu v Motole potřebovali.

V roce 1993 proto po dohodě s tehdejším vedením FNM založila Nadace Klíček malou provizorní svépomocnou ubytovnu, která nabízela 8 lůžek rodičům, jejichž dítě bylo přijato na kliniku dětské onkologie. Jak se záhy ukázalo, kapacitu ubytovny bylo třeba zvětšit, a protože nebyly k dispozici další pokoje, pořídili jsme do stávajících pokojů přistýlky. Ani to časem nestačilo: s prosbou o ubytování se na nás začali obracet i rodiče z dalších klinik, a to mnohdy i tzv. přijatí rodiče, pro které se na nemocniční ubytovně nenašlo místo, a nebo kteří volili raději ubytování v námi spravované ubytovně, protože tu bylo čisto a našli zde i důležité zázemí.

Po dvou letech fungování ubytovny, v roce 1995, jsme vypracovali projekt samostatného rodičovského střediska, předložili ho vedení FNM a začali jsme jednat o možnosti projekt na půdě FNM zrealizovat. Služby, které by středisko nabízelo, by doplňovaly služby, poskytované rodičům nemocnicí. Bohužel se v následujících letech ukázalo, že otázka rodičů není ve FNM řešena systémově, a tak jsme ve spolupráci s vedením nemocnice iniciovali v roce 1998 seminář "Rodiče v nemocnici: o starost více nebo o starost méně?", kterého se kromě personálu několika klinik zúčastnili i zástupci vedení FNM, včetně tehdejší ředitelky, Ing. Rögnerové.

Ani po tomto setkání se situace rodičů ve FNM nějak výrazně nezměnila: budova ubytovny stále byla jakýmsi světem pro sebe, dál se stávalo, že při telefonických dotazech ohledně volného místa pro rodiče dostával personál klinik zamítavou odpověď s tím, že je kapacita vyčerpaná, a přitom, jak se později ukázalo, vykazoval ubytovací úsek na vedení nemocnice v tytéž dny jen 50% obložnost kapacity tzv. rodičovské ubytovny.

A tak rodiče řešili svou situaci různě: k přespání využívali i nedaleký kemp či sedadla vlastního auta na parkovišti. Mnozí rodiče se s prosbou o ubytování obraceli na nás, a tak se stávalo, že bývala ubytovna přeplněná k prasknutí. Snažili jsme se zintenzívnit jednání o nových prostorách; po mnoha jednáních jsme připravili smlouvu na využití budovy bývalé porodnice a na žádost FNM jsme nechali zpracovat studii s rozpočtem na její rekonstrukci. Před podepsáním smlouvy však Ministerstvo zdravotnictví zjistilo, že budova porodnice není – stejně jako většina dalších objektů v areálu – zapsána v katastru nemovitostí, a je tedy třeba s podpisem smlouvy vyčkat, než bude zápis proveden.

Na zapsání do katastru se čekalo rok; mezitím se v motolské nemocnici opět změnil ředitel – po vstřícné ing. Rögnerové nastoupil současný (a podstatně méně vstřícný) JUDr. Ing. Miloslav Ludvík. Od něj jsme se posléze dozvěděli, že se objekt bývalé porodnice bude – podle mnoho let starých plánů – bourat, a my jej tudíž pro projekt rodičovského střediska využít nemůžeme.

Od té doby – marně a s mnoha peripetiemi – jednáme o náhradním objektu k rekonstrukci nebo o vhodném pozemku ke stavbě novostavby. Až (pesimista by patrně řekl „pokud kdy“) bude nějaký objekt či prostor nalezen, rádi bychom ještě předtím, než se projektu ujme architekt, dali prostor jednotlivým klinikám, které vědí o potřebách rodičů svých pacientů, ale není v jejich silách je řešit. Konkrétní informace ubytovacího úseku týkající se ubytovacích kapacit pro rodiče, či vize a budoucích plánů nemocnice ohledně ubytování rodičů, v minulosti byly a stále jsou zahaleny do jakéhosi mlžného oparu; dnes se zdá, že se bude nemocnice ubírat cestou tzv. hotelových pokojů, což je pro mnoho rodin možnost nedostupná (setkali jsme se již i s požadavkem 1.000,- Kč za pokoj a noc).

My se budeme i nadále snažit s využitím svépomoci vytvářet podmínky pro ubytování co největšího počtu rodičů, kteří to potřebují. Naším záměrem je vytvořit dostatečný počet dostupných lůžek, tak, aby se už nemohlo stávat, že rodič bude muset od svého nemocného dítěte odjet, protože pro něj nebylo místo, anebo proto, že si ubytování nemohl z finančních důvodů dovolit.

Podrobnější zmapování situace a jednotlivých jednání najdete pod odkazem Podrobné informace.