Vzniku Nadace Klíček předcházelo několik let osobního kontaktu s dětmi v nemocnici, který vedl až k poznání, jak nesmírně důležité jsou pro nemocného člověka i zdánlivě obyčejné věci: možnost být s někým, koho máme rádi a kdo má rád nás, procházka v lese, posezení pod stromem, kontakt se zvířaty, nebo třeba radost z toho, že je krásný den, že člověka zrovna nic nebolí a může si dát něco dobrého k snědku - prostě všechno to, co nám zdravým často připadá tak samozřejmé, že se z toho zapomínáme radovat.

Naším původním cílem tedy bylo zřídit na venkově otevřený dům se zahradou, kam by mohly přijíždět vážně nemocné děti - jak v průběhu své náročné léčby, tak po jejím skončení. Dům by jim nabízel příležitost k odpočinku i tvůrčí práci. Přáli jsme si, aby byl místem, kde by lidé mohli nabrat novou sílu a kde by jim bylo hezky.

Mnoho dětí, s nimiž jsme se v nemocnici seznámili, skončilo svoji pozemskou pouť. Díky nim jsme si uvědomili, jak důležité je věnovat pozornost i těm, u nichž léčení v nemocnici nebylo úspěšné. Ve snaze pomoci dětem a jejich rodičům na tomto těžkém úseku cesty začaly ve světě vznikat dětské hospice. Původní představa našeho domu na venkově se tak rozšířila i o rozměr hospicové péče.

Na sklonku léta 1997 dostala Nadace Klíček darem starou vesnickou školu se zahradou v krásné přírodě středního Posázaví. Dětský hospic tedy budujeme právě tam. V roce 2004 skončila náročná rekonstrukce staré školní budovy - ta začíná sloužit rodinám s relativně soběstačnými dětmi (tedy takovými, které nejsou odkázány na lůžko) a v mnoha ohledech se blíží naší prvotní představě otevřeného domu. V příštím roce bychom rádi začali se stavbou ošetřovatelské jednotky, která bude schopna nabízet i intenzívní ošetřování a plnou paliativní péči, včetně možnosti péče terminální.

Pro pohodu nemocných dětí je však možné mnoho udělat už při samotném pobytu v nemocnici. Jedním z největších trápení bývá odloučení od rodičů. Naše nadace se proto také snaží přispět k tomu, aby s dětmi v nemocnicích mohli být i jejich rodiče.

Velkou službu prokazuje dětem v nemocnici také herní práce (playwork), v zahraničí propracovaná jako speciální obor. Lidé této profese především připravují hospitalizované děti - ve spolupráci s jejich rodiči - na chystané zákroky a vysvětlují jim postup léčby. Snažíme se napomoci tomu, aby se herní práce rozšířila i v našich nemocnicích a aby zde své místo začali mít také laičtí dobrovolníci.

Od roku 1992 pořádáme pro děti po dlouhé nemocniční léčbě letní ozdravné tábory. Táborová louka a velké indiánské stany nám tak zatím alespoň po dobu letních prázdnin nahrazují plánovaný dům. Speciální program připravujeme tak, aby nabízel vždy více možností, jak strávit čas a něco nového se naučit. Naším přáním a snahou je, vytvořit pro všechny táborníky svobodné a vlídné prostředí, probouzet vědomí sounáležitosti se světem okolo nás a odpovědnosti za všechno, co člověk dělá.

Ačkoli pracujeme ve velmi skromných podmínkách, na všechnu práci, kterou bylo třeba udělat, jsme zatím vždy získali i nezbytné finanční prostředky. Naše práce by ovšem nebyla možná také bez mnoha dobrovolných pomocníků, kteří jsou myšlenkám, jež náš nadační fond opatruje, ochotni věnovat svůj čas, energii i nápady.